Ve středověku patřily Slavětice a zdejší dvůr (v místech domu čp. 2) s největší pravděpodobností vladykům Březským z Březí. V polovině 15. století připadl majetek příbuznému rytířskému rodu Bejšovců z Býšova. V roce 1520 byly Slavětice navráceny pod Vysoký Hrádek, který vlastnili bratři Jan a Mikuláš Rendlové z Úšavy. Roku 1526 koupil Vysoký Hrádek včetně okolních obcí Jan Nebřehovský z Nebřehovic. Jeho potomek Oldřich však prodal Slavětice Zikmundu Malovcovi z Libějovic. Ten již vlastnil Vysoký Hrádek, Březí, Temelínec, Křtěnov, Kočín a tvrz Chvalešovice. V roce 1604 koupil Slavětice Bohuslav Kestřanský z Údraže (údajně za 500 kop míšenských).

V kupní smlouvě je mimo jiné uvedená i vinná krčma vejsadní (v místech domu čp. 1). Roku 1635 koupil opuštěné Slavětice Humprecht Račín z Račína. V roce 1651 se stal držitelem Adam Václav Maxmilián Lipovský z Lipovic. Dobové záznamy  z roku 1654 uvádějí, že ve Slavěticích se nacházel dvorec, 3 pusté grunty, 1 kamnářka a 1 domkář. Maxmiliánův syn si však nadělal dluhy a byl nucen celý svůj majetek prodat. Majetek roku 1680 koupila obec Nového Města pražského společně s panstvím Chřeštovice a s Údraží. 15 let na to, koupil Slavětice Zikmund Ludvík hrabě z Tarnttsmandorfu a připojil jej ke svému panství v Protivíně. Po jeho smrti, roku 1711 prodala vdova Eleonora panství Adamu Františku Schwarzenberkovi. V majetku Schwarzenberků zůstaly Slavětice až do zrušení roboty. Kolem roku 1713 patřily Slavětice k farnosti v Albrechticích, posléze k farnosti v Neznašově. V roce 1716 byl slavětický dvůr rozpuštěn a pozemky rozděleny mezi poddané.